Člověk přeci nebojuje jenom tehdy, když může vyhrát…
„Kdy konečně začneš s pořádnou volební kampaní, aby o tobě bylo taky slyšet, senátore ?“, slyším teď často z různých stran. Takže odpovídám: Moje celá dosavadní práce je volební kampaní. Žádné bilboardy, letáky do schránek, kuličková pera nebo odznáčky s podobiznou. Lidé měli dost času mě poznat přes práci v úřadu i obecním zastupitelstvu, přes úspěšné projekty ochrany přírody, v hasičské nebo myslivecké uniformě, ve sportovním dresu, i jako mlýnského krajánka, většinou s kosou nebo občas v televizi při kvízových soutěžích. Vždy jako reprezentanta nejkrásnějšího koutu naší vlasti, rodného Pošumaví mezi zlatou řekou Otavou a tajemnou Šumavou. Ale i nejkrásnějšího koutu se dotýkají stále přehlížené problémy životního prostředí i společnosti. Umírající lesy. Zemědělská půda, díky absenci hnoje, nutného pro předražené bioplynky, neschopná vsáknout vodu. Ztráta přírodní rozmanitosti, s čímž souvisí i ztráta potravinové soběstačnosti. Nechceme si přiznat, že především fungující krajina je základem, z něhož vyrůstá prosperující společnost, spokojené rodiny a vzájemná pospolitost. A do toho neustálé hašteření politických stran, které raději ukazují na problémy buď jen čistě interní, tedy „korytářské“ nebo naopak vyskytující se kdekoli ve světě, jen aby nemusely řešit ty své domácí. Navíc s ohnutými hřbety před nadnárodními korporacemi, nesmyslnými nařízeními z Evropské unie nebo „moudrými“ přáteli a rádci kde správně nakupovat zemní plyn a kdo má dostavět naší jadernou elektrárnu. Národ se „zlatýma“ šikovnýma rukama s trochou nadsázky stlouká bedýnky. Ale prý máme konečně zase rovnou páteř. Asi záleží na úhlu pohledu. Možná je na čase připomenout úsloví ze slavné filmové pohádky, „nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj“. A pak se politici diví, že normální lidi-voliče- taková politika nebaví, odrazuje a lze použít i přiléhavější slova. I proto jsem se rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát. S možností zachovat si vlastní selský rozum a nebýt svázán s předem daným názorem politické strany, což je samozřejmou povinností „stranických“ kandidátů, protože „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ platilo a platit bude. Stejně jako moudro filmového fasádníka z Velhartic: „Kde by bylo Národní divadlo, kdyby nebylo vesnice?!“, kterým se přesouvám ke slovům skutečného prezidenta Masaryka, „Svět vždycky stál a stojí na práci, ne na náladách!“. Jimi se snažím řídit a řídil bych se i v případné senátní práci pro rozvoj našeho kraje. Abychom našim potomkům mohli tenhle kulturně přírodně i historicky nesmírně bohatý kousek české země, předat ještě v lepším stavu, než v jakém jsme jej od pracovitých předků přebrali. A nestyděli se za slovo rodina, tradice nebo vlast. Může se stát, že Vaši podporu nezískám. Ale vyčítal bych si, že jsem to nezkusil a člověk přeci nebojuje jenom tehdy, když může vyhrát. Svět půjde dál a zatím ještě skoro všechno máme ve svých rukou. A hlavně, TADY JSME DOMA!
Nezávislý kandidát č. 10, Miroslav Šobr
V Tažovicích 10.9. 2020
Nezávislý kandidát č. 10, Miroslav Šobr
V Tažovicích 10.9. 2020